Sly4_box

Recenze Sly Cooper: Thieves in Time

Je to pár let, co tu byl tenhle mýval naposledy. Jeho poslední dobrodružství vydalo studio Sucker Punch v roce 2005 a krátce poté zběhlo ke komiksovému světu Colea McGratha a InFamous. Nad Slyem tak přebrala patronát jiná parta – Sanzaru Games. Ti dostali nelehký úkol přivést staroškolského hrdinu na současnou konzolovou generaci. Povedlo se jim uspořádat pruhovanému zloději comeback, nebo měl Sly radši zůstat v důchodu?

Od Slyova posledního nasazení uplynulo dlouhých osm let (čímž vám neopakuju informaci z úvodního odstavce, mluvím tu o příběhové pauze). Bývalý zlodějský přeborník si užívá relativního klidu v Paříži po boku své drahé polovičky a zároveň nemesis Carmelity Fox, když ho náhle kontaktují jeho bývalí parťáci Murray a Bentley. Z kroniky klanu Cooperů, bichle symbolicky nazvané Thievius Raccoonus, začaly záhadně mizet stránky. Zdá se, že se někdo nebo něco snaží (opět) zničit celou Cooperovic rodinu, ale tentokrát to bere hodně z gruntu a přepisuje dějiny. Naštěstí má gang v osobě Bentleyho na své straně geniálního vynálezce, který zrovna dokončil stroj času, a tak nic nebrání vypravit se do minulosti a vysekat Slyovy zlodějské předky z kolosálního průšvihu. To je samozřejmě špatná zpráva pro Carmelitu, která doufala, že Sly pověsil zlodějinu na hřebík, dobrá pro hráče, protože se tak před námi otvírá pět velmi pěkně rozmanitých lokací a časů.

Sly4_2

Děj z naprosté většiny vyprávějí cinematicy, které zůstaly věrné klasické cartoonové receptuře známé už z minula. Tentokrát se ale vydaly o něco čistším, uhlazenějším směrem a jejich kvalita je taková, že by bez problémů zapadly jako animovaný seriál. (Toho si je vědomo i studio, protože na hru mimo jiné poutalo pětiminutovým animovaným kraťasem.)

Byť Thieves in Time předcházejí tři další díly, které se samozřejmě hodí znát už jenom proto, aby člověk důkladněji pochopil, proč se titulního mývala permanentně snaží přizabít jeho vlastní holka, ani pro nováčka není takový problém se dostat do děje. Zkušení hráči se pak můžou cítit trochu víc „na jedné lodi“, protože na ně autoři velmi rádi trousí tu více, tu méně nápadné narážky, jak co se týče předchozích epizod, tak i ostatních herních klasik (dvě slova – Lutrela Nivadensis).

Příběh sám o sobě nijak komplikovaný není, v podstatě čítá jednu klasickou zápletku o cestování časem, jednoho zlého padoucha se spoustou minionů a bandu hrdinů, která je vždy o krok za ním a postupně mu čím dál tím víc dýchá na záda. To by ve většině případů asi nebylo kdovíjak pozitivní prohlášení, ale rozdíl je, že Sly si tuhle svoji limitaci naštěstí uvědomuje a pracuje s ní po svém.

Největší devizou je práce s postavami. Slyův tým nepůsobí jenom jako klasické karikatury archetypů, ale jako solidně napsaní hrdinové, kteří za všech okolností vědí, že balancují na hraně klišé, ale nikdy do něj úplně nepřepadnou (i když do toho občas nemají moc daleko). Nejde pak jen o hlavní ansámbl, i Cooperovi předkové mají hodně co do sebe, ať už jde o sympaticky senilnějícího Salima nebo o robinhoodovsky rozmáchlého sira Galletha. Škoda, že záporákům už se (až na dvě výjimky) takové péče nedostalo, byť se nedá říct, že by na ně scénář vyloženě kašlal.

Sly4

Určitá klišovitost je prostupná celým příběhem. Thieves in Time působí napůl jako pocta klasickým cartoonovým akčním hrám (do kterých koneckonců patří i původní „stará trilogie“ Sly Cooper), napůl jako affectionate parody na staré Bondovky. Výše zmíněná prostá zápletka v sobě má nádech dobrodružné nostalgie, která bude navzdory (nebo možná právě díky) animované stylizaci fungovat spíš na starší hráče.

Hra sestává z pěti hlavních aktů, které hráče zavedou pokaždé do zcela jiné éry, od Divokého západu po Dobu ledovou. Je možné (a částečně v podstatě vyžadované) se napříč sekvencemi kdykoli vracet a procházet volně každou z vybraných lokací s libovolnou z hlavních postav. Každá éra má navíc svůj vlastní soundtrack, atmosféru i barevnou paletu a rozhodně nejde o pět stejných map nahozených pro dobrý pocit jiným filtrem. To vše úspěšně rozbíjí víceméně stejný základní scénář všech pěti částí – pokaždé se věc točí kolem jednoho bosse najatého hlavním padouchem, aby vás trochu zpomalil, jednoho Slyova předka a jedné zcizené Cooper cane.

Největší nevýhodou je pak díky téhle šarádě na variaci fakt, že primárním názvem hry je stále ještě „Sly Cooper“. Ten coby titulní hrdina získává největší pozornost a právě jemu je na míru šitý gameplay. Thieves in Time dává hráčům možnost projít si libovolné lokace s kýmkoli z party (která čítá Slye, Murrayho, Bentleyho, Carmelitu a aktuálně přítomného předka), ale většinou absentuje jakákoli motivace něco takového dělat. Poklady jsou až na výjimky uložené na místech, kam se dostane pouze Sly, level je designovaný tak, že z něj maximum vytěží zase jenom Cooper. Naprosto tak chybí opodstatnění pro většinu upgradů vedlejších postav – nevzpomínám si, že bych kdy potřeboval odehrát jedinou externí lokaci s Carmelitou.

Stealth ve hře funguje dobře. Ale jakmile dojde na otevřenou rvačku, začíná celkem slušný problém. K dispozici sice jsou nějaká omezená comba, ale boj samotný vyžaduje spíš jednotlačítkové zfackování nepřítele do bezvědomí, kdy jsem se alespoň u těch větších mohl sázet, jestli mě nezfackují první, ale jinak to oproti zbytku hry působilo spíš jako nudné a nutné zlo. Slyův gameplay je založený na pohybu ve stínech a po střechách. Jenže hned jak se vám do ruky dostane Bentley, nebo ještě hůř Murray (který je postava technicky založená na přímém boji), zábava tím končí.

Odsunutí na vedlejší kolej jsou pak překvapivě (a trestuhodně) i jednotliví předkové, za které bych čekal v kampani samotné trochu víc akce. Někteří si užijí alespoň svých deset minut slávy, ale třeba Caveman Cooper (alias Bob) je v rámci herní mechaniky vyšoupnutý téměř naprosto do pozadí.

Nepomáhá ani kamera. Ta má tendence se náhodně otáčet přesně ve chvíli, kdy to potřebujete nejméně, a naopak reagovat neskutečně pomalu, když se potřebujete podívat, kde že je ta věžička, na které chcete při skoku přistát. Ztělesněná hrůza je pak lokace s „divokou řekou“, která na dvě hraní ze tří může způsobit vážná a nevratná poranění na herním ovladači poté, co se ho hrou požadovaným postupem pokusíte omylem zaškrtit. A sotva se prokoušete skrz a horko těžko doskočíte na konec překážkové dráhy, hra vám dopřeje krátký odpočinek… a pak před vás tu pekelnou chodbu předhodí ještě jednou.

Sly4

Zarazí i neskutečné (a někdy i sebevražedné) množství nejrůznějších miniher. Jako drobné bonusy by bývaly bohatě stačily, ať už v podobě stolního tenisu nebo arkády přítomných v hideoutech, ale když je hra začne aktivně protěžovat v kampani, nevím jak průměrného hráče, ale mě tím rozhodně nenadchne. Bentleyho hackerské eskapády vyžírají rovnou tři arkádové formy, ale jsou alespoň stálou součástí, na kterou se dá zvyknout. Oproti tomu rybaření se objeví jednou a pak nadobro zmizí. Což se bohužel nedá říct o prapodivně fungující rhythm game, která má tendence se náhodně zjevovat, přičemž dějové opodstatnění jsem jí ochoten připsat jednou a o jejích technických kvalitách se budu hádat. Variety is the order of the day, ale tady by autorům neškodilo držet se vlastního kopyta, které mají přeci jenom pod palcem výrazně lépe.

Výše zmíněné jsou většinou kosmetické vady, které zbytečně narušují příjemné dobrodružné tempo, kterým se Thieves in Time během dejme cirka dvanácti hodin ubírá ke svému konci. Ten samotný mile překvapil, a byť závěrečná sekvence působí, že si přes vlastní překotné tempo trochu padla na hubu, konfrontace s hlavním záporákem by se zase bez problémů uživila v samostatném animáku.

Pánové ze Sanzaru se jednoduše osvědčili a PS3 Slyovi jednoduše svědčí. Cross-save s PS Vita verzí (na níž paradoxně i přes to, že jde o port, fungují některé věci lépe než na velkém konzolovém sourozenci),  je taky nezanedbatelné plus.

Čtvrtý Sly Cooper je tak trochu podobný artefaktům, na kterých titulní mýval nechává své nenechavé prsty – odkazuje na jinou dobu a jiný styl, sem tam má svoje praskliny a mouchy, ale rozhodně má i své osobní kouzlo, které stojí za to vyzkoušet.

+ Stylizace
+ Stealth mechaniky
+ Plná provázanost PS3 a Vita verzí
+ Sympatické postavy
Technika zlobí
Příliš mnoho miniher
Konec poněkud nezvládl vlastní tempo

Hodnocení: 7.5 z 10

P.S. Jestli se vám konec nepozdává, zkuste si hru dohrát se všemi trofejemi. Nejsou tak těžké. A odemčený bonus stojí za to.

P.P.S. Hra kupodivu vychází s kompletním českým dabingem, což je překvapivé pro každého, kdo si pamatuje výroky distributorů o tom, že se dabing nevyplácí a proto se dělat nebude (ano, dívám se na tebe, Zaklínači 2). I když musím objektivně říct, že jsem z dabovaného Slye neviděl tolik – nic proti Zdeňku Mahdalovi, ale originál Kevina Millera netrumfne – co jsem viděl rozhodně nebylo špatné.


Pod záštitou SCE vydal hru developer Sanzaru Games. K recenzi byla použita kopie pro systémy PlayStation 3 a PlayStation Vita.

Changer

Changer

Autor je multiplatformový hráč, komiksák a příležitostný novinář.
Changer

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *