recenze_tyranny

Recenze Tyranny of King Washington: The Betrayal

Po měsíci čekání Ubisoft pustil do světa druhou část třídílného DLC Tyranny of King Washington. Prostředí tentokrát mění rozlehlý Frontier za stísněné uličky Bostonu a vrhá Connorovi pod nohy další známé postavy v neznámých variacích. Představuje díl symbolicky nazvaný Betrayal zradu jen pro assassina, nebo číhá i na hráče?


Příběh začíná přesně tam, kde skončil minule (a hra je dost milá na to, aby vám minulou epizodu připomněla sestřihem v úvodu), tedy pro Connora/Ratonhnhaké:tona zcela elderscrollovsky v base, ze které je prvním úkolem dostat se ven. Cílem se tentokrát stává Washingtonova pravá ruka Benjamin Franklin, kterou se ovšem ruka levá, Israel Putnam, snaží eliminovat, což vaší věci pochopitelně dost napomáhá. Říct cokoli dalšího o ději je bez spoilerů téměř nemožné, ale prozradíme alespoň, že to zahrnuje spoustu setkání se starými známými a také jednou nenápadnou lodí.

betrayal_benfranklinStejně jako v prvním díle hrály důležitou roli schopnosti vlka a jejich herní využití, tady si po dalším loku z šamanského dryáku přichází na své totem orla, který umožňuje přeletět krátké vzdálenosti a střemhlav útočit na nepřítele ze zálohy. Asi bych si z toho sedl na zadek podstatně víc, kdybych tutéž mechaniku neviděl předloni na podzim v InFamous: Festival of Blood (které je zase prozměnu obviňované, že z Assassinů vykrádá eagle vision. Fair’s fair?), ale ovládání je u AC alespoň subjektivním dojmem řešeno o něco lépe.

Totemovou schopnost tentokrát získává Connor hned zkraje a je to jen dobře – pohyb po Bostonu je totiž možný v podstatě pouze orlím plachtěním po střechách a město působí, že všechny své obyvatele zavřelo do skříně (možná nechtěně, o tom později) a místo nich ubytovalo po každé tříčlenné rodině vojenský regiment. Modrokabátníků je skutečně naprosto nevídané množství a pokud máte chuť si jen tak pobíhat ulicemi a cvičit se v boji, rozhodně budete mít na čem.

Nové schopnosti jsou chytlavé a povedeně provedené, stavěné na rychlý přesný zásah a následný úprk zpět do relativního bezpečí libovolně zvolené bostonské střechy. Nevyplácí se tu zapomínat ani na zbytek Connorova …  Ratonhnhaké:tonova arzenálu, který vám bude platný zvlášť v případě, kdy chcete dosáhnout na stoprocentní skóre. Totem (a s ním spojené schopnosti) orla vám totiž 100% sám o sobě nezaručí, ale cestu k nim rozhodně zpříjemní a je škoda, že se nedá tenhle nový talent vytáhnout zpět na Frontier. Když už tedy nemůže Ubisoft utrhnout body za originalitu, získává je tak alespoň za provedení.

tyranny02_01Vynikající je znovu i soundtrack Lorna Balfea, který s melodiemi prvního dílu i základní hry předvádí výborné nové variace a funguje přesně tak, jak fungovat má. Nezbývá než doufat, že se Ubisoft nechá zviklat k jeho vydání, zvlášť pokud i třetí díl předvede něco podobného.

Hudbou ovšem výčet kvalit Betrayal z větší části končí. Příběh se pohybuje pouze mechanicky – nikoli špatně, ale chybí mu nějaký výrazný hnací motiv nebo velký moment. O světě jako takovém nám toho tentokrát moc neodhalí a Connor/Ratonhnhaké:ton (a hráč) jsou tak pořád na stejném mrtvém bodě, jako už na konci předchozí epizody. Dohromady se nestane v podstatě nic a polovinu zápletky tvoří shánění ničím neobhájeného a zbytečného macguffinu po všech čertech. Můžeme jen doufat, že je Betrayal takové nutné zlo, kterým musí příběh projít, aby se logicky dostal ze slibného úvodu v Infamy ke svému vyvrcholení v Redemption.

Sama o sobě zápletka coby šedý průměr zvlášť neurazí, kámen úrazu spočívá jinde. První díl, Infamy, si mě získal atmosférou totální bezútěšnosti. Zmrzlý a vypálený Frontier plný mrtvých a hladových prostě zabíral a působil přesně tak, jak působit měl. Lákal na větší příběh, na tuhý boj. V Bostonu atmosféra chybí – modrokabátníci vám jdou po krku sice na každém kroku a jsou jich obrovské zástupy, ale na rozdíl od naprosto zdevastovaného frontieru, kam tvrdá ruka tyranského krále dopadala plnou silou, Boston je až na pár palisád stále stejný (stojí), studené ticho je fuč, po sněhu ani památky a jediným skutečným pojítkem s hrůzovládou je tady nahodila poznámka o popravě „namátkou vybraných civilistů“ a pak obligátní sidequest v podobě sdílení vlastních zásob s pár hladovícími Bostoňany.

tyranny_bostonNečekaně velké je i množství bugů. Klasické potíže s kamerou, které měla v úzkých uličkách Bostonu v potyčkách s vojáky i základní hra, se tady vracejí, aby vývojáře pořádně hryzly do zadku, protože nepřátel je podstatně víc, mrtvoly se kupí a kamera se tak musí podstatně víc otáčet – a víc než je zdrávo pak díky tomu končí tu ve zdi, tu v textuře, tu v projíždějícím koni… od rychlé a nepříjemné smrti vás pak zachrání jen rychlé prsty a schopnost bojovat naslepo.

Krom kamery tentokrát zlobí i obyvatelé Bostonu samotní, kteří se (asi na protest proti králi) odmítají vyrenderovat a místo postávajících, klábosících a jinak lelkujících civilů tak hráč vidí jenom šedý character rig, který si stojí uprostřed solidně renderované ulice a… a nic dalšího nedělá. Pokud strávíte většinu hry na střechách, dá se to ignorovat, ale jakmile vás trofej za stoprocentní splnění epizody vyžene i do ulic, začne být takových podivných výskytů zatraceně mnoho (alespoň na verzi pro PS3) a po chvíli to krom rozbíjení jakéhokoli vtažení do příběhu začne poměrně solidně otravovat.

Betrayal měl rozhodně na víc. Epizoda to není zásadně špatná a jako navnazení na další díl funguje uspokojivě, ale právě spíš díky onomu navnazování než sama o sobě (kdo se těšil, že když už ukázali Aquilu, tak se na ní i projede, má smůlu) a s posledním záběrem věnovaným Washingtonově paláci a příslibu sil medvěda a ulic (zřejmě k nepoznání změněného) New Yorku nám tak nezbývá než obrnit se trpělivostí a počkat si ještě další měsíc; to už nad králem Washingtonem i jeho tyranií budeme moct vynést verdikt konečný. A ten bude, doufejme, stát za to.

+ Některé příběhové zvraty jsou příjemné
+ Staří známí z původní hry
+ S orlem je zábava
Příběh sám o sobě se nikam nepohne
Potřebuje opatchovat, než bude funkční

Hodnocení: 6.9 z 10

P.S.  Že má hra určité problémy s časosledem jsme zjistili už v jejím základním vydání, ale kontrast na kost zmrzlého Frontieru s Bostonem, ve kterém po sněhu není ani památky, je docela vtipný i na druhý pohled.


Pod záštitou Ubisoft vydal hru developer Ubisoft Québec. K recenzi byla použita kopie pro systém PlayStation 3.

Changer

Changer

Autor je multiplatformový hráč, komiksák a příležitostný novinář.
Changer

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *