Enslaved_title

Recenze Enslaved: Odyssey to the West

Studio Naughty Dog nás tenhle týden novým videem přesvědčovalo, že apokalypsa může být vlastně i docela pěkná věc – alespoň z toho vizuálního hlediska. Existuje ale i hra, která tenhle koncept objala už před pár lety. Enslaved: Odyssey to the West.

Enslaved vydal v roce 2010 developer Ninja Theory jako svou první multiplatformovou hru souběžně pro Playstation 3 a Xbox 360. Studio si o tři roky dřív vydobylo ostruhy titulem Heavenly Sword. Je to jeden z těch počinů, který jste pravděpodobně nikdy nehráli, protože u většiny mainstreamových hráčů prošlel mimo radar. Což, jak si ukážeme v zápětí, je docela škoda.

fc9c0c058af44c610052033fe3a82f3e

V první řadě je Enslaved nádherný vizuální zážitek. Postapokalyptická krajina cirka 150 let vzdálené budoucnosti je všechno jen ne ponurá – s čestnou výjimkou skládky, ale tam je to tak nějak účel. Lokace jsou v první části kombinací zeleně a polorozpadlé architektury, ze kterých by každý druhý urban explorer dostal štěstím infarkt. Rozkládající se mrakodrapy v pozadí slouží jako působivá kulisa, zatímco obytné domy a kanceláře, kterými se ústřední dvojice musí proplétat, jsou sympaticky civilní.

Detailnost u přírodních scenérií taky není k zahození. Město je barevné, rozmanité a detailně vyvedené. Malé bezvýznamené scénografické plus získávají lístečky a drobné smetí vznášející se ve větru, které zvlášť na některých místech výborně dokreslují atmosféru.

Působí to, jako by se v Ninja Theory rozhodli zkřížit to nejlepší z Uncharted 2 (o tom ale později) a Final Fantasy. Z té si půjčuje vizuální dojem, který v jádru není nic jiného než skutečný, nudný svět zaobalený do tak odrealističtělého a pestrého hávu, že působí fantaskně a neotřele.
enslavedhighres_screenshot_000016b

Hra ale neselhává ani v prezentaci svých hrdinů. O ty je postaráno jak po vizuální stránce, která je čistá a nepůsobí gumově, tak po stránce scénáristické (ta v teoretické rovině vychází ze středověkého čínského románu Putování na západ, ale jde o inspiraci tak volnou, že otevřít okno, vyletí s průvanem).

Ujímáte se role zkušeného bojovníka Monkeyho, pro kterého je život v postapokalyptické divočině obývané hlavně útočnými roboty – pozůstatkem z poslední světové války – každodenní rutina. Vlivem náhody se Monkey setkává s Trip, dívkou, kterou otrokáři odvlekli z její domovské komunity a ona se snaží najít cestu zpátky. Jenže přežít 300 mil putování nehostinným terénem sama nedokáže, takže musí přesvědčit libovolného místního bouchače, aby jí dělal ochranku. A jelikož Monkey je zrovna široko daleko jediným nemechanickým kandidátem a funkční přesvědčovací metody zahrnují i otroctví, nemáte jako hráč příliš na výběr (těm, kteří jsou překvapení, doporučuji najít si ve slovníku význam slova „enslaved“).

Oba titulní hrdinové jsou sympatičtí a značně se odchylují jak od klasického modelu „parťáci z donucení,“ tak od archetypů velký silný ranař / malá chytrá holka. Těmi sice navenek zůstali, ale jsou oba napsaní (a, proč si to nepřiznat, i zahraní) mnohem složitěji a poutavěji. Je víc než jasné, že Monkey by si i bez Tripina hackerského talentu poradil bez problému sám, zatímco Trip, do té doby vychovávaná za branami uzavřené komunity, by neměla nejmenší šanci přežít. Nezbývá jí tak, než učit se za pochodu, a Monkeymu, aby jí při tom hlídal záda. Příběhový model se tak z očekávané kategorie road trip přesouvá pod záložku coming of age story, což rozhodně není špatně.

Pomáhá tomu i vizuální úroveň obou hrdinů. Hra používá plný motion capture (tedy včetně obličejového) a zvládá ho lépe než nejen její předchůdci, ale troufám si tvrdit, že ani jeho nástupcům se to nepodařilo dotáhout takhle daleko. Jen málokdy se stává, že se dá herním postavám číst mimika takhle snadno a čistě i podle nejmenších gest. Pokud se navíc podíváme pod kategorii čistě obličejové animace, tak jediný titul, který je v detailnosti snímání herců konkurenceschopný, je L.A. Noire vydaný o rok později, a tam pro změnu disonance mezi tělem a hlavou působila nechtěně komicky a spadala do uncanny valley.

a20eab02687846880c1a0ae94cf02f0f

Značnou zásluhu na úspěchu animační technologie má i jméno, které je s Enslaved spojené, a které zní Andy Serkis. Herec, který se proslavil hlavně tím, že na filmovém plátně nebyl vidět jako Glum, King Kong nebo Cézar (myslíme toho z Planety opic) si do svého repertoáru nejen přidává další opičí roli v podobě hlavního hrdiny, ale stejně jako ve výše zmíněném Heavenly Sword se podílel i na režii cinematiců jako takových. A právě filmovost je jednou z jejich největších předností.

Na tu ale videohra sama okouzlit nemůže, takže se podíváme na zoubek i té části spektra, která vyžaduje vzít do ruky ovladač.

Gameplay je svižný, sem tam proložený příběhovými hláškami a plynule střídá boj a zdolávání nepřizpůsobivé architektury. Právě v přelézání nejrůznějších trosek se nedá nevzpomenout na o rok dříve vydané Uncharted 2: Among Thieves = starobylá architektura se příležitostně hroutí, vaši parťačku sem tam můžete vysadit někam, kam se sami nedostanete, a není nouze ani o větší setpiece momenty (byť je jich výrazně méně a žádný se neodehrává na jedoucím vlaku). Mechanicky systém šplhání a přeskakování funguje jednoduše a lineárně a stejně jako boj je snadno zvládnutelný a nepředstavuje žádnou výraznější výzvu ani pro rekreační hráče.

Bohužel všechny pečlivě laděné detaily jsou autorům k ničemu, když materiál neodpovídá své vlastní stopáži. Příběhu by prospěla alespoň jedna, ale klidně i pět dalších kapitol. Ne že by hra samotná byla až tak drasticky krátká – vydrží nějakých osm až deset hodin, ale byť to u příběhových záležitostí říkám málokdy, tady to rozhodně nestačí. Mezi jednotlivými příběhovými složkami se přeskakuje místo aby se plynule přecházelo a na minimálně dvou místech se zdá, že vývojáři na poslední chvíli vystřihli jeden celý level. Na stejném pravidle pak stojí a padá i konec, který se odvíjí totožně – příliš rychle, příliš zkratkovitě.

d996398f8e05d9cacc720f1986d702be

Ideální není ani hardwarová optimalizace. Ta se na XBoxu povedla o něco lépe než na PlayStationu (pro který paradoxně je exkluzivně vyvíjený Heavenly Sword, takže by se od Ninja Theory v tomhle směru daly očekávat už nějaké zkušenosti), ale i tam zlobí grafika. Shadery jsou občas rozpixelované, cinematicy nejsou video, ale živý render, takže příležitostně glitchují (snad v každé recenzi je zmínka o náhodně mizejících postavách, což se s redakční verzí sice zatím nestalo, ale věřím, že to existuje).

Navzdory technickým mouchám ale kritika Enslaved přijala vcelku vřele. Jako důkaz může sloužit, že si hra odnesla Develop award v prestižní kategorii Best New IP. S tím se rozhodně nedá než souhlasit. Svět je nádherný, zápletka neotřelá a hrdinové dobře zpracovaní. Není ale šance ani jedno z toho důkladněji poznat – o světě jsme se víc dozvěděli z promovideí a rozhovorů s autory, než ze hry samotné. Pokrácenost bolí tím víc, že zrovna o téhle partě bych se něco dalšího dozvěděl zatraceně rád.

3fcb6e3217a8472add729e4f48459900

Prodeje Enslaved nebyly nijak slavné a jakékoli snahy stvořit pokračování producent Namco Bandai zastavil. Ninja Theory se upsalo Capcomu, aby pro ně restartovalo Devil May Cry, ale i to sklízí slávu spíš u kritiky, zatímco v obchodech se na něj práší. V případě Enslaved je to ovšem docela škoda. S trochu větší péčí mohlo jít o vynikající počin. Takhle je to „jen“ originální záležitost, která ale rozhodně stojí za vyzkoušení.

+ Neotřelý námět
+ Nádherná grafika
Zkratkovitost
Špatná optimalizace

Hodnocení: 8.0 z 10


Pod záštitou Namco Bandai Games vydal hru developer Ninja Theory. K recenzi byla použita kopie pro systém PlayStation 3.

Changer

Changer

Autor je multiplatformový hráč, komiksák a příležitostný novinář.
Changer

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *